Proč tohle všechno píšu a jedna z malejch dystrofickejch absurdit.

Proč tohle, ten blog píšu, je možná jasný ... ale kdyby náhodou ne: jde o rozbití předsudku, že člověk s pohybovým omezením je na hlavu. Příklad co je o mě: Nedokážu bez pomoci vylézt na stage. Neinformovaný člověk by si řekl, že já nemohu být DJ. Domluvím si s dvěma klukama asistenci, navedu si je, aby věděli že mě nesmí tahat, neb mám jinej svalovej tonus než sou zvyklý. Na stage vylezu, odehraju set, lidi pařej, pak stejným způsobem slezu. Co se týče DJ skillu, nejsem hvězda - ale lidi se baví jak o život a vypouštěj na parketu duši. Taková malá techtrancová smršt, techtrance je hudba jako by vás praštili do hlavy zlatou cihlou obalenou plátkem citrónu. Přirovnala bych to k pití absintu, ale nemáte pak kocovinu. 

Co je průser už nejsou ani lidi co by se mi smáli, nebo mě šikanovali. Průser sou dystrofický absurdity - nebo spíš absurdity české zdravotní péče. Až dnes jsem se, nikoliv od svého neurologa, ale od lidí z USA dozvěděla, že jako pro dystrofika je pro mě chřipková sezona pruser.
takže a) mám bejt očkovaná b) nemám bejt mezi lidma pokud je chřipková sezóna. Potud absurdita české zdravotní péče, že mi tohle nikdo nebyl z to říct, a štantopede mě jako neuromuskulárního pacoše odeslat na plicní.

A teď ta dystrofická absurdita: Rok 2014 je moment, kdy opravdu začínám začínám fungovat jako DJ. Moje hraní má přesah dál, na viditelnost lidí s postižením na místě vyhrazeném pro nepostižené, jsem tím zajímavá jak pro Jednotu pro deinstitucionalizaci a Chodící lidi. A v ten samý moment se dozvím tohle. Že vlastně nesmím mezi lidi na podzim. Ne jen hrát, ani na akce, sama si jít zatancovat.
Jak se říká, že někoho zastaví postižení - a myslí se tím, ty sociální aspekty, prostě že se vozíčkář stane učitelem ... málo kdy se píše o tom, když učitel oněmí, nebo tak. To mi přijde podobný. DJ co nesmí mezi lidi.

Na obrázku jsem já v klubu Magnum, jak zoufale hledám Cue pointy.