Takže. Je vedro. Už jsem za tyhle "prázdníny" zvládla dvakrát aquapark a jednou přehradu. Sice ráda plavu, ale ty vlezy do bazénu jsou pro mě zlo. Snažím se udržovat fungující, ale poněkud mě to zmáhá, takže jsem s radostí hmátla po něčem, co za mě udělali jiní.
Je to rozhovor Antonína Konečného a reportérky na téma přístupnost památek. Kromě Tondy,a reportérky se na tom ještě napracovala Hanka Fučíková, která udělala přepis. Moje jediná námaha bylo to překlopit na blog, dobře a dopsat tenhle malinkej komentářik. Je to opět o postižených, což znamená, že černý humor included.
Enjoy :)
Osoby a obsazení:
Reportérka
Průvodkyně památníkem
Antonín
Správce
Plošina (Nebyla jsem tam, ale zřejmě jde o velmi hlučný model, tzv Hitlerovy saně, podle zvuku)
Výtah.
Místo: Památník národního písemnictví, Rajhrad.
reportérka: Právě se chystáme na prohlídku. Pro vozíčkáře a jejich doprovod je to zadarmo, což nás velmi potěšilo.
průvodkyně : Dovolte mi abych Vás srdečně přivítala zde v památníku Národního písemnictví na moravě, který se nachází v prostorách nejstaršího moravského kláštera benediktinského opatství.
reportérka: Spolu s paní průvodkyní Sylvií Kresovou jsme prošli východní a západní křídlo kláštera a prohlédli si také například výstavu architektonických modelů či výstavu vývoje benedinktinského řádu. Pana Antonína nejvíc zaujala knihovna s tajným schodištěm.
Antonín: Je tady pěkná atmosféra a pěkná, pěkná energie.
reportérka: Je to vcelku dobře v úrovni očí, že? Přečtete všechno bez problému?
Antonín: To ano, to ano. Nemusím se nijak natahovat ani nic.
* pípání fotoaparátu v mobilu *
reportérka: Do prvního patra nám vede plošinka, jelikož jsou tady schody...
* zvuky plošiny, hučení a pískání *
reportérka: Teď jsme se tady trošku zasekli v půlce schodiště... Tak co myslíte, vyjedem až nahoru?
Antonín : No... Doufám. Ale tyhle přístroje bývají obvykle poruchové. Teď jsme tady vlastně v půli schodiště, eště eště nějakýho půl metru nad zemí a tady ty tyče ty nejsou, nevypadají příliš bytelně.
průvodkyně: To se mi ještě tady jako nestalo...
reportérka: Říká naše průvodkyně Sylvie Kresová. A je na ní vidět, že jí situace není příjemná. Za pomoci správce budovy Ivana Zálesáka pak pomáhá dostat plošinu zpět dolů. Další možností je výtah.
*plechový hlas ve výtahu: kabina jede nahoru. dveře se otvírají. *
* zvuky výtahu... pískání. Klepání na plechové dveře. *
správce: Jste tam?
reportérka: Moment.
* nesrozumitelné *
správce: Já se z toho zblázním...
reportérka: To máme dneska pech... Pan konečný právě uvízl ve výtahu. A my ostatní jsme před výtahem, tak uvidíme jak to dopadne.
správce: U plošiny se nám to stalo poprvé, že by nám tam uvízl kdokoliv, protože tam tu plošinu poměrně využíváme a tady prostě to není poprvé ale prostě už to bylo asi čtyřikrát opravované a te´d už si prostě budeme stěžovat.
reportérka: Dodává správce Ivan zálesák. Pan Antonín musí ve výtahu přečkat téměř deset minut, než se ho podaří vyprostit. Prohlídka Památníku národního písemnictví je pro něj, coby vozíčkáře, u konce.
Antonín: Přiznám se, že jsem z toho měl legraci. Za vidění to stojí, mě to hodně zaujalo a asi se sem pokusím nějak na podzim vrátit... Aspoň nebude tak horko.
reportérka: V případě, že se památníku podaří zprovoznit plošinu a výtah, uvidí Antonín Konečný i expozici v prvním patře.
Kristýna Sládečková, Rajhrad
Žádné komentáře:
Okomentovat