Je mi v poslední době malinko mizerně. Ne od duše, od únavy. Prostě ujdu už jen nějakejch 600 metrů, a pak se sesunu do křesla a půl dne mi to nemyslí. Jsem vymazaná. Nejsem schopná pomalu nějaký smysluplnější diskuse: někdy řeknu, že mi to nemyslí, že jsem unavená, někdy jen na lidi mňoukám. Mew. Skuste v tomhle stavu dělat statistiku nebo psát článek. Mew.Mno... a pak si pustím FL studio, a pokouším se trochu produkovat, nebo se pokouším se naučit nějakou hudbu. V tom stavu únavy mi ani nevadí, jak to strašně neumím. Dneska jsem zkusila si napsat basovou linku a beat, v a moll, a k tomu že nahraju z kláves melodii taky v a moll. Protože co se týče hraní na klávesy, jsem totálně neschopná, navíc mám problém se udržet v rytmu, tak mi z toho leze něco co sice neurazí, ale je strašně nudný. Neurazí proto, protože v tónině a moll se udrží i cvičená opice. Jak tak hraju cosi nudného v A moll, začlo mi to něco připomínat. A tak jsem začla po tom něčem pátrat, a naučila se hrát kousek toho riffu, a jsem na chvilku naživu. Ne jen že nemňoukám, jsem zpátky, jsem schopná počítat statistiku nebo chí kvadrát.
Riff - klikněte si - bacha je to FAKT nahlas
Nevím jak dlouho mi to vydrží. Tyhle momenty jsou strašně vzácný. Možná mi časem nepomůžou ani všechny noty světa k tomu abych se necítila jako píchlá pneumatika. Teď by mělo přijít něco ve smyslu, že jenom v trance hudbě je nějaký osvícení, protože se díky ní držím vysoce funkční. Jedna moje část, strašlivě cynický já, ta zlá temná elfka, se hlásí. Prej by se to dalo dobře prodat, emoce prodávaj, slzy prodávaj, koukejte na ni, jak je inspirativní, případně nějakej ten bucket list, o tom se taky dobře točej filmy, Nedotknutelní a podobný dojáky.
Ne, není žádný osvícení, je jen tma, politbyro a halucinace z hladu. Ale občas k tomu je i soundtrack, kterej se dá poslouchat.
Žádné komentáře:
Okomentovat