Testování v Mense, ústav pro postižené a absurdity ministerstev.

Trigger warning (Vlastní zážitky s postižením, slovo mrzáček)

Protože jsem od mláděte šla s diágnózou DMO (dětská mozková obrna), tak jsem prý byla v podezření že jsem mentálně retardovaná, a prý jsem toto podezření vyvracela výsledky vysoce nad průměr.... což by nebylo špatný, kdybych v poslední době necejtila jistou vypatlanost, nepružnost, prostě obavy z toho že jsem zblbla. Jedna moje známá, drumnbassová DJka, (docela už slavná, ale nebudu jmenovat) se "odkopala" na Facebooku, že je členka Mensy, organizace které sdružuje lidi s inteligencí nad 130, takže sem zatoužila jednak bejt členka týhle talentový elity, jednak taky zjistit, jestli sem zblbla či ne. (Dozvíte se to na konci)

Mensa testuje každých 14 dní, a protože testujou v místnosti, kam se jde přes 4 patra schodů, tak sem si domluvila testování v jejich klubovně v Rousínově (malé vesničce kousek od Brna). To ale není zas až tak důležitý. Moje testování proběhlo individuálně, a díky tomu jsem měla možnost se setkat s Danou Havlovou, členkou rady Mensy.cz . To, co je ale pro tenhle blog velice důležitý, je situace na Kociánce, brněnském ústavu sociální péče pro postiženou mládež, kde Dana Havlová učila mimo jiné tělocvik.

Měla jsem o Kociánce poněkud zkreslené mínění. Čekala jsem no... prostě odkladiště. Děti a mládežníky otupělé, vyhořelé, kteří tam utekli před šikanou majority, sociálně zanedbaní z toho, jak zoufale touží po lidským kontaktu kterýho se jím nedostává, v důsledku zanedbání sociálně neobratní. Tak nějak jako já, akorát že prostě víc, s tím že tam, kde já sem si utekla mezi temný elfy, pixely a kostičky ve FL studiu, tam tihle jen koukaj do zdi.

A vono prostě né. Jasný, po tom lidským kontaktu toužej. A je to stejný jako u děcek z Mensy. Proto dělá Mensa pro děti tábory, kde můžou na chvíli vypadnout z nutostí jít z davem a nemusí dělat všechno stejně jako ostatní, nemusí třeba házet pytlíky naplněný vodou z okna, když je to nebaví. Kde můžou hrát deskový hry a prostě si tak nějak uživat ten komfort, kterej je běžnej když na vás ještě nedopadnou starosti dospělosti s barákem a hypotékou. Spousta těch dětí si zažila šikanu, a pokud to dobře chápu, tak ne ani tak od spolužáků, ale od učitelů, prostě jim nerozuměj.

No a teď ty děcka na Kociánce... toužej po tom samým. Prostě sou to děti, nebo puboši, a mají stejný zájmy jako děti a puboši. Ale pozor. Velmi často se udělá nějaká charitní akce, kdy nějakej slavnej umělec dojede jakože potěšit chudáčky mrzáčky, a s tím, že se udělá akce zacílená pro děti podstatně věkově mladší. Jenže oni tohle prostě nechcou, nechcou jak děti z mateřský školy na kolotoč. To co jim chybí je mezilidskej kontakt. Mnohem líp než koncert ho udělá diskoška.

Chápete, pokoušela jsem se tam něco vymyslet, co bysme jim mohli udělat za program společně se spolužákama z psychologie, něco kde by mohli dělat pohybový aktivity a intelektuální aktivity.... ale to prostě není program pro normální puberťáky, a navíc to pro ně dělá každej! Musím na to jít jinak. Zjistím co poslouchaj, vezmu konzoli, nebo gramce a Serato a zajedu jim tam udělat DJku. A třeba přijdou i lidi z venku (určitě přijdou) a uviděj, že někomu chybí tu noha, tu ruka, tu kbelík svalovejch buněk, ale mají stejný touhy a potřeby jako oni tam venku.

Jak říká Horst Fuchs, to není všechno. Spousta věcí na Kociánce by mohla fungovat líp, kdyby.
Kdyby se místo materiálních darů pro Kocnu začlo vybírat na dejme tomu bezbariérový úpravy brněnskejch kulturních prostor. (Protože potom nám tu vzniká děsná mezera mezi zdravou a postiženou populací, a ta se velmi snadno plní předsudkama). Kdyby se na Kociánce neprotínalo několik ministerstev, konkrétně školství, zdravotníctví a práce a socvěcí. Respektive protínat se můžou, ale dělat chaos nesmí, protože to teď vypadá tak, že učitelka nemůže odasistovat žákovi na wc, protože je to zdravotnícký úkon. (Rodiče postižených dětí a asistenti a partneři postižených dospělých opravdu NEJSOU zdravotníci a na WC asistují). Když to dokáže rodič, proč to nedokáže učitel? Další absurdita, bazén. Do bazénu se v hodinách tělocviku nesmí. Proč? Protože by to muselo bejt v kolonce školství, a to není.

Když jste se prokousali až sem, tak vám za odměnu prozradím, že jsem zblbla, a to zcela seriózně, a to na nějakých 121. Jasný, je to super dobrej výsledek, 9 procent, ideální na studium vejšky, v pásmu 120 -130 jsou lidi maximálně úspěšný v životě, protože to ještě není na to, aby je zbytek lidstva neskutečně nudil. Ale moje raný testy a testy z PPP někdy ve 14 tomu moc neodpovidaj. Co nadělám. Utěšuje mě, že někde tam nahoře, je někdo, kdo musel zblbnout prostě víc, protože takovou věc, jako udělat pro mládežníky bazén, do kterého na tělocvik nesmí, to je velmi specifickej druh zblbnutí. A na rozdíl od mentálniho postižení tenhle druh zblbnutí by neměl být normální součásti lidského příběhu.

Jinak pro případný ústavní lidi: Pořád zastávám názor, že rodina je lepší než ústav, že ústav je prostě zlo, ale vadí mi, když se zdraví lidi distancujou od lidí z ústavů. Jaksi tenhe osud že se na vás rodina vykašle, že někoho šikanujou ve škole nebo v jeho spádový oblasti možnost péče v rodině a komunitě není si nevyberete, navíc tohle dost klouže po povrchu. Na pořádný rozkrytí zatím nemám zdroje. Ale když už ty ústavy máme, a nasypalo se do nich tolik peněz, tak proboha proč musí bejt tak... ústavní?