A včera mi málem vybuchla. Doslova. (A mě málem zasypala suť)
Tož to bylo tak, máme takovej starej plynovej kotel. A zhasnul nám věčnej plamínek. Takže jsem požádala Tinu, asistentku, ať sleze do sklepa a plamínek zapálí. S tím že jí tatínek bude navigovat mobilem, jak se to dělá. Tina za chvíli se vrátila, že to neudělá, že je tam cítít plyn, a že jí jednou jí jednou blafl plynovej sporák do obličeje, že z toho má fobii Ok, řekla sem, tomu naprosto rozumím. Navíc táta má kámoša Boba, co ho sem může poslat, mohl by s tím něco udělat. Takže jsme nechaly kotel kotlem, a vyrazily jsme se proběhnout.
Asi v 18 večer konečně dojel Bob. Slezl do sklepa. Něco tam chvilu dělal. Vrátil se mírně otráven. Plynem. Co bylo horší, bylo ve sklepě příliš mnoho plynu. A pokud by byla Tina se nebála hořák zapálit, tak došlo k výbuchu kotle, nikoliv k blafnutí do obličeje, a mě poté by zasypala suť. Myslím že tatínek by se divil velice, až by se vrátil z nemocnice, místo jeho domečku hromada trosek a jeho dcera a její kamarádka v černé kronice.
A z toho milé děti plyne: Fobie sou užitečný.
Žádné komentáře:
Okomentovat