Postižení co to nevzdali, inkluze a The Tap Tap Orchestra

Nevím jaký máte názor na prezentaci handicapovaných v médiích vy. Mě se až donedávna z toho, co média psaly, kroutily prsty na nohách.
Jeden z momentů, který mají český média strašně rády, je inspirační porno, kdy se ukazuje postižení (sám ten fyzický stav) jako tragédie, ostuda nebo kombinace obojího . Slepota je tragédie. Dětská mozková obrna je tragédie. Mentální postižení je tragédie. Pokud máte hodně síly, tak tuhle tragédie můžete překonat vlastní pílí a sluníčkovým postojem. Akorát, ono je to trošku hodně mimo realitu. Ale nevadí, pomohu z toho ven. Zkusím vysvětlit, jak udělat realističtější obraz postižení.
Četla jsem kdysi článek. Bylo tam že slečna byla učitelka, po úrazu je paralyzovaná od pasu dolů, přesto se nevzdala a učí.  Osobně to nevnímám že problém je ve vzdaní se. Pokud by ta slečna učila na škole, která by nebyla adaptovaná na její handicap, tak by tam učit nemohla. Ale bezbariérový školy jsou. Akorát když to tam nenapíšete, nabývá čtenář dojmu, že postižení zvládnou zcela všechno, a nevidí skutečnost, že problém není naše lenost, ale neochota nebo naopak ochota dodržet vyhlášku o bezbariérovém užívání staveb, plus koncepty o tom, co postižený může a nemůže dělat. O předsudkách se nemluví radši moc taky z důvodu, že jistejm lidem co předsudky mají, by to mohlo udělat bebí. A pak jsou lidi co nemají předsudky, ale mají strach že něco zvořou, tak se nám radši vyhnou. Jasný, ono je fakt lepší nepomáhat než rvát nevidomého do šaliny, do které nechce nastoupit. Asi časem budu muset vést nějaký kurzy jak se nebát komunikovat s lidma :)

Tak a teďka něco, o čem jsem si ještě netroufla psát, a strašně mě to vnitřně bolí, a vím že si tím naštvu mnoho lidí z public relations a charit. Kroutí se mi prsty na nohách z přesvědčení, že the Tap Tap Orchestra je vlaková loď inkluze. Tap tap jsou skvělý muzikanti, jsou lepší než já, hrát na jakokýkoliv nástroj, včetně bicích a perkusí je větši fuška než být DJ. Tap tap pracují, stejně jako já, na realističtejší prezentaci postižení, nevyžadují lítost. Jejich manažer tvrdě jde po bariérách v pražském MHD, má odvahu kopnout do problému. Ale to že dělají inkluzi je podle mě buď PR nátěr, nebo nějaká mentální zkratka.  Tap Tap Orchestra jsou nikoliv smečka osob s postižením co se dali dohromady a začli hrát v kapele. Neprošli si tou klasickou kapelní cestou shánění zkušeben, zpěváků. kytaristek, a podobně. Je to kapela přidružená k ústavu. Dobře, ústavu co pracuje na sociálním modelu postižení, ústavu kde se z lidí z postižením dělají nikoliv světci nebo chudinky. Ale inkluze to prosím není!
Inkluze sice je implementace sociálního modelu postižení, ale z definice nejde aby ji dělal ústav, neb inkluze je život postižených mimo ústav. Na druhou stranu, lidi z Jedle umí implementovat sociální model postižení v mnoha jiných oblastech. Tranzitní programy. Sebedeterminovaná asistence. Umí dobře vypustit lidi ven. Je paradox, že toho umí mnoho, ale co dělat nemohou je inkluze. Obávám se, že z inkluze se stal public relations buzzword, mediální zkratka. A proto mám malinkou výzvu pro Vás, mohli bychom vymyslet co The Tap Tap fskutečnosti dělá? Teda kromě toho že umí hrát. Protože je dělat z nich něco co nejsou, ale zároveň zamést pod koberec to co jsou mi přijde škoda...

Lidi co se sápou na stage nějak podobně jako já

Myslím že jeden z "problémů" integrace je to, že existuje mnoho lidí, co nemá zažito lidi s handicapem v nějaké jiné roli než žáka speciální školy obyvatele ústavu, nebo pacienta. Občas existují projekty, zaměřené na práci s tímhle stereotypem. Takže s dovolením  tady  je několik DJů s handicapem. Je to  anglicky, a omlouvám se že se to nevyhlo hraní na emoce, jak jsou ty lidi strašně inspirativní. Já sem to nepsala. Ale na Brno dobrý.

Jednou když jsem pořádala takovou minipárty, tak jsem komunikovala s neslyším DJem - a tady mezi těma je další (Robbie Wilde). A DJ s ALS (tou nemocí co má Stephen Hawking), DJ s Osteogenesis Imperfecta,  DJ bez ruky.

Jinak v současnosti běží nějaké kampaně, ohledně integrace, výbornej příspěvek v televizi měla Terka Laubová, Tap Tap dělá koncert koňovi pod ocasem, a spousta lidí co ještě neviděli nikoho postiženýho najednou postižený viděla. Takže když se nás nebojí Česká televize, tak doufám že se i ty obyčejný lidi nebudou bát, no a my pak taky. S tou televizí je malinko problém, že ukazuje jen malej kousek reality, a je to dost škoda, protože to téma má šířky a hloubky, do kterých zatím média radši nepůjdou, třeba i ze strachu, aby nám neublížili - nebo naopak ze strachu, aby nenarušili mocenskou hegemonii velkokapacitních ústavů, plus aby se veřejnost necítila divně. Ale myslím si, že ten pocit divnosti je pro veřejnost právě příležitost se zamyslet nad tím, jestli náhodou se nemýlíme, že postižení patří někam pryč, že jsou nějací divní, že jim bude někde jinde líp. Jo bude to běh na dlouho trať.  

Strašně ráda bych potkala někoho v České republice, kdo je ve stejný situaci, protože bychom mohli společně se vyrovnat s tím, že si spousta lidí myslí, že vlastně neexistujem. Nemusí to bejt nutně DJ, ale někdo kdo je člen subkultury - pankáč, skejťák, hip hoper, a tak nějak lidi kolem něj chápou že je možný být jak postižený, tak jejich kámoš v partě. Já si totiž nemyslím, že přestože předsudky vůči postižení tu jsou, že nejsme jen dva nepřátelské kmeny, co na sebe vztekle pořvávají přes řeku, a co budou počítat skóre.

DJ Robbie Wilde

Tohle je DJ Ectic: