neděle 21. září 2014

First world problems

Takže, vyřešila jsem něco, co mě trápí už asi rok, a v zápětí na to jsem se zamotala v morálních dilematech. Už delší dobu se pokouším ufinancovat jistou asistivní technologii - vertikalizační zvedák . Pokud ho nebudu mít, přestanu chodit, nebo si urvu ramenní vazy. Asistivná technologie jsou drahé - nemusely by být ale jsou,  a ani při svém záběru to nezvládnu ze svého.

V této situaci se lidé obrací na nadace. Moje situace se komplikuje tím,  že nemám ZTP. Přišlo mi kdysi, že mě ZTP zbytečně stigmatizuje, no a teď posudkáři zabírají hlavně na to, když se někdo chová řekněme - stigmatizovaně, čili jsem jim příliš zdravá. Ovšem bez ZTP není dostatečně nakrmen úřední šiml rozhodovacích procesů v nadaci.

Na druhou stranu  já jaksi... znám lidi co znají lidi...  Vzhledem k tomu, že jsem klasicky po svým se začla ptát všude možně, je možný, že nakonec mi před baráčkem bude parkovat 10 zvedáků, neb už pomalu ale jistě vím několik subjektů, se kterýma se dá jednat.

Dejme tomu, že jsem něco jako mikrocelebrita, člověk s vybroušenýma soft skills a mám to snadný. Podobně se k asistivní technologii snadno dostanou ti, kteří zústali v roli "chudinky" - tento příběh stále zabírá, přestože znemožňuje lidem osobnostní rozvoj. Ale jaksi asistivní technologii nepotřebují jen lidé lapení v příběhu chudáčka,  nebo naopak mikrocelebrity - a bohužel ten trend sleduju, že takovej normální člověk, kterej jen shodou okolností je vybaven jiným a zároveň křehčím tělem ... je dost v háji.

To co nyní prožívám, je starost, která se děje nám lidem co už opravdu nemusíme nic řešit. Funguje nám voda, plyn, nežijeme ve válečné zóně a nejsme vyřazeni nějakým tím že se s náma "nechcou lidi kamarádit".  Prožívám luxusní starost, jak vybalancovat komunikaci,  abych neumlčela ty, co taký jsou potřební, ale na stage se nepoflakují a chudinku ze sebe dělat nechtějí.

úterý 9. září 2014

Proč tohle všechno píšu a jedna z malejch dystrofickejch absurdit.



Proč tohle, ten blog píšu, je možná jasný ... ale kdyby náhodou ne: jde o rozbití předsudku, že člověk s pohybovým omezením je na hlavu. Příklad co je o mě: Nedokážu bez pomoci vylézt na stage. Neinformovaný člověk by si řekl, že já nemohu být DJ. Domluvím si s dvěma klukama asistenci, navedu si je, aby věděli že mě nesmí tahat, neb mám jinej svalovej tonus než sou zvyklý. Na stage vylezu, odehraju set, lidi pařej, pak stejným způsobem slezu. Co se týče DJ skillu, nejsem hvězda - ale lidi se baví jak o život a vypouštěj na parketu duši. Taková malá techtrancová smršt, techtrance je hudba jako by vás praštili do hlavy zlatou cihlou obalenou plátkem citrónu. Přirovnala bych to k pití absintu, ale nemáte pak kocovinu. 

Co je průser už nejsou ani lidi co by se mi smáli, nebo mě šikanovali. Průser sou dystrofický absurdity - nebo spíš absurdity české zdravotní péče. Až dnes jsem se, nikoliv od svého neurologa, ale od lidí z USA dozvěděla, že jako pro dystrofika je pro mě chřipková sezona pruser.
takže a) mám bejt očkovaná b) nemám bejt mezi lidma pokud je chřipková sezóna. Potud absurdita české zdravotní péče, že mi tohle nikdo nebyl z to říct, a štantopede mě jako neuromuskulárního pacoše odeslat na plicní.
A teď ta dystrofická absurdita: Rok 2014 je moment, kdy opravdu začínám začínám fungovat jako DJ. Moje hraní má přesah dál, na viditelnost lidí s postižením na místě vyhrazeném pro nepostižené, jsem tím zajímavá jak pro Jednotu pro deinstitucionalizaci a Chodící lidi. A v ten samý moment se dozvím tohle. Že vlastně nesmím mezi lidi na podzim. Ne jen hrát, ani na akce, sama si jít zatancovat.
Jak se říká, že někoho zastaví postižení - a myslí se tím, ty sociální aspekty, prostě že se vozíčkář stane učitelem ... málo kdy se píše o tom, když učitel oněmí, nebo tak. To mi přijde podobný. DJ co nesmí mezi lidi.



Na obrázku jsem já v klubu Magnum, jak zoufale hledám Cue pointy. 

čtvrtek 4. září 2014

Aciiid House

[Na obrázku je článek z učebnice pro osmáky o taneční hudbě, konkrétně o house. Text je plný nepřesností, co je v textu špatně, jsem dále rozvedla v článku. Pokud by někdo nevidomý měl zájem o celý text článku, zajistím jeho přepis - toho článku, ne toho nevidomého]

Tohle se prosím dneska učí na zákládkách  v osmé třídě. A je to poněkud nepřesné, a hned uvedu proč.


Opravdu se na základce v hudebce měří rychlost v tepech? Za mých mladých let se mluvilo o tempu, a hudební vzdělanec zná význam Allegro. Vám to sice možná nic neřekne, člověku co (se) učí na základce ano. Ale pokud už píšu o cool tématu, tak pokud nechcu být trapná, použiju výraz BPM, nebo se z toho osmák a deváťák pozvrací, ne každej teenager je naivní šikanovanej blbeček.
A DJové vezmou dvě skladby k sobě, srovnají tempo a beaty, přičemž outro - konec jednoho plynule navážou na začátek - intro druhého. Pokud to srovnají špatně, tak se to kope, zní to jak když vezmete pytel brambor a sypete brambory z pytle ven. DJové a DJky  nepřidávají ke skladbám nim nic nového - to co naivně popisuje učebnice, je pak živá produkce. Používat zastaralý výraz diskžokej ukazuje, že autor je mentálně v roce 1980, tohle ať si zkusí v exaktních vědách, používat terminologii z roku 1980, to vám neprojde ani když jste ředitel katedry v Hradci Králové. Zase, když už píšu o cool tématu, ať jej co nejvíc udělám necool.
Není pravda, že skladby se dělají jen na počítači. Autor by aspoň mohl být povědomí o tom, že existuje syntetizér - pokud píše o new wave - a taky bicí modul. S počítači se v taneční hudbě pracuje až teď, nevýhodou je, že počítač má každý, a každý si upirátí nějaký ten software na tvorbu hudby - proto vychází mnoho skladeb nevalné kvality. Pokud je schopný autor tvrdit, že "Hudbě které vévodí droga říkáme acid house", tak usuzuju, že jej zajímají hlavně počátky tanečních hudeb, jinak by věděl i o ketamine house. Tím pádem by mohl vědět, že zrovna acid house se na počítači fakt nedělal.

[Na videu je zvuková stopa - skladba z roku 1985 Phuture - Acid tracks, v 1:30 začíná typické acid housové vřískání. Dost se to liší od toho, co se hraje v klubech teď. ]
Abych to shrnula, přijde mi to celý psaný stylem, jakoj bych já psala kdybych dělala učebnici o laserem naváděné munici. Prostě pokud nejsem odborník alespoň do té míry, že si někoho najdu, kdo mi to opřipomínkuje, tak to nepíšu... to je takovej problém zvednout telefon a zavolat nějakýmu živýmu DJovi nebo tvůrci house Javasovi třeba ... ať to zkonzultuje?